Dlaždicobuněčný karcinom

Výskyt tohoto nádoru v České republice 3,6 případů na 100 tisíc žen, což v absolutních číslech znamená, že ročně bylo diagnostikováno 190 nových onemocnění s průměrným vělem 67 let a na toto onemocněním ročně umírá přibližně 95 žen.

Existují dva typy tohoto nádoru. První skupina je častější, objevuje se u starších pacientek s mediánem 65 let a vzniká nejčastěji na podkladě dermatózy zevních rodidel, méně často na podkladě diferencovaného typu přednádorového stavu (Vulvární Intraepiteliální Neoplázie, d –VIN) bez průkazu infekce lidského papilomaviru. Takovéto nádory jsou většinou jednoložiskové lokalizovány v oblasti velkých stydkých pysků v 70–80 %, 10–15 % v oblasti klitorisu a v 10–15 % v oblasti zadní komisury. Druhá skupina tvořících asi 15 % případů nádoru postihuje mladší pacientky s mediánem 50 let. Jedná o nádory způsobené lidským papillomavirem na podkladě vulvární intraepiteliální neoplázie obvyklého typu (usual – VIN, u –VIN). Tento typ nádoru je většinou víceložiskový U těchto pacientek jsou přítomny rizikové faktory související s vita sexualis a vždy je nutno vyloučit koincidenci s přednádorovým stavem děložního čípku. Diagnostika a léčba je doménou onkogynekologů. Diagnóza je stanovena na podkladě vulvoskopie, vyšetření zevních rodidel pod zvětšením po aplikaci 5 % kyseliny octové, s odběrem cílené biopsie, dále stanovení HPV DNA pozitivity léze, palpačního a sonografického vyšetření inguinofemorálních lymfatických uzlin. Hlavní léčebnou metodou je chirurgická léčba, u níž byl v posledních letech zaznamenán ústup od radikality jak v oblasti samotného nádoru tak v oblasti spádových tříselných mízních uzlin. V léčbě karcinomu zevních rodidel se uplatňuje koncept lymfatického mapování s vyšetřením nádoru nejbližší sentinelové uzliny a v případě její negativity odstoupení ododstraňování dalších uzlin, které je spojena s častými komplikcemi.

Prognóza je závislá na stavu lymfatických uzlin, často a to i po mnoha letech dochází k lokálním recidivám při negativních resekčních liniích, případná recidiva v třísle je téměř vždy fatální. Primární radiační léčba přichází v úvahu u velikých infiltrujících nádorů zasahujících na poševní stěny, adjuvantní radiační léčba snižuje riziko recidivy a je indikována u pacientek s pozitivní resekční linií nebo při pozitivitě lymfatických uzlin. V prvním stádiu je pětileté přežití 75 %, ve druhém stadiu 45 %, ve třetím stadiu 25 %, ve čtvrtém stadiu 5 %.